Komentáře: Lidé, litujte se!

Od: jarda pinc

jarda pinc — Wed, 01 Oct 2008 17:41:57 +0000

Třeba zabere
🙂 [http://www.youtube.com/watch?v=79lcAimnEJM&featu] Je tam i inší [http://www.youtube.com/watch?v=1VkjJuKDRMg]

Od: jarda pinc

jarda pinc — Sun, 28 Sep 2008 20:03:50 +0000

Exhibicionismus
Je to asi kousek exhibicionismu v nás. To ty „Emo“ ty jsou horší to se mi zvedá kufřík , link ani nepošlu.
Jdu si zabulit, mamina je na noční.hehee :)))

Od: Alena

Alena — Sun, 28 Sep 2008 18:25:03 +0000

Usměj se na sebe
Pohlédni do zrcadla,
do kousku skla
či na hladinu vody.
Usměj se na sebe
a měj se rád.

Pohlaď se po vlasech
a dej si pusu.
Prožíváš celý život
v starostech a klusu
a potřebuješ hodně lásky.

Usměj se na sebe,
rozhodni se být šťastný.
Slunce zas vyjde na nebe
a život bude krásný.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sun, 28 Sep 2008 15:50:20 +0000

Nenechte si nic namluvit
Ta svraskalá – nikoliv shnilá – jablka (od loňska?) jsou krásná 🙂

Člověk, který v sobě dokáže najednou cítit vždy oba póly nějakého směru pohledu na skutečnost, tj. třeba krásu a ošklivost, radost a smutek, má bohatší život. I když možná těžší.

Deprese je něco docela jiného než tohle. A kdyby náhodou byla, tak proti ní optimistické obrázky určitě nepomohou pane Riesi, spíš právě naopak. Zhmotním-li jeden pól obrazem nebo textem, druhý pól jakoby zůstane uvnitř. Čili psát o smutku nebo smutek zobrazovat pomůže k tomu, aby v člověku zůstalo víc radosti.

Proto se třeba některým lidem líbí podzim a na jaře jsou smutní. Vnímají svět celistvě.

Principem kontrastu.

Od: Pave. P. Ries

Pave. P. Ries — Sun, 28 Sep 2008 13:41:50 +0000

To: autorka
Jo a vyměnte si ta shnilá jablka za něco optimističtějšího. Takhle si tu depku přiživujete.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 27 Sep 2008 23:31:09 +0000

Procítit a hlavně promyslet smutek je potřeba.
Nálada je v nás výslednice mnoha událostí typu motýlí křídlo, kdy drobnost má nakonec dalekosáhlé následky – protože mysl je právě takto evolučně vyrostlá. V mysli máme cosi jako „asociativní zesilovač podnětů“. Pokud zvnějšku něco zarezonuje s nějakým naším důležitým tématem, spustí se uvnitř cosi jako řetězová, lavinovitá reakce. Připojují se další a další asociace, mysl je zaplavena. Může-li v nás naše vnitřní téma růst, pociťujeme radost.

Lítost, smutek, je přenesený fyziologický pocit v situaci, kdy nějaký takový lavinovitě radostně rostoucí pohyb v mysli je emočně rozpoznán jako „cesta do zdi“. Protože je náš život konečný, kterýkoliv vnitřní pohyb je víceméně cesta do zdi, každému pohybu bude nakonec zabráněno se rozvinout. Takže v tomto ohledu je možné a pochopitelné být smutný pořád.

Racionalita tkví v pochopení, že radost není cíl, ale jen indikátor aktuálního stavu. Časem je pak možné pociťovat smutek i radost
zároveň a chápat přitom, proč to tak je.

Dík za článek.

Od: Krsitýna

Krsitýna — Sat, 27 Sep 2008 22:47:27 +0000

kingdoome,
díky.

Od: kingdoom

kingdoom — Sat, 27 Sep 2008 21:10:47 +0000

třeba
tenhle text nemusíme číst jenom jako výraz deprese, ale i jako vyhlášení, že je normální a lidské být citlivý a umět to ukázat.

Od: babza

babza — Sat, 27 Sep 2008 15:46:24 +0000

V některém
z dřívějších článků jsme mluvili o „krizi středního věku“, předpokládám, že toto je „krize mladého věku“. Já si ji už moc nepamatuji, ale pokud jste duševně alespoň průměrně zdravá, ujišťuji vás, že z toho vyrostete a počkáte si na tu další krizi. Mne už čeká jen „krize starého věku“, ale zatím nad ní vítězím. Čert vem všechny krize, i tu finanční…

Od: simon

simon — Sat, 27 Sep 2008 11:50:50 +0000

počasí se vyčasí
vždyť jsem ti to říkal, koukla ses už z okna?.
…. souhlasím s echtem. tihle intoši maji skoro všichni svůj velkej komplex přes kterej neviděj dál do světa. pozor, je to nakažlivý, s věkem se pak mění velikost. kdo na to má, tomu se zmenší a naopak.
ale, venku je hezky! půjdu s holkama hrát kuličky a voberu je, když to půjde.