Reklama
 
Blog | Kristýna Sedláková

Jsem pouhý básník – radar pod lipami (Skácel)

Nevyhýbala jsem se poezii. Poezie se už přes rok vyhýbala mě. A teď zaťukala - posadila jsem ji ke stolu - a tiše, aby se zas nevyplašila.

 

Pane co máte tak rád arašídové máslo a svoji kočku

(pro Vás ode mě)

Reklama


Sedím vám na posteli

a boky vytlačuju důlek do peřiny

(Je mi jako zmoklému a zatuchlému svetru

který někdo ždímá hrubýma rukama)


A tolik si vás přeju vedle sebe


Nad městem se zase sklání podzim

zatím oddechuje zlehka

Zatím jenom nutí vzpomínat

a všechno je jako by to

nikdy nebylo


Pojďme spolu zas mít zablácené boty

dívat se na sebe před hrníčky s čajem

a za ruce se držet

jenom jako


Pojďme si hrát na to že se neznáme

na to že nevíte jak mám ráda podzim

nebo když mě hladíte

po nahých zádech

Pojďme si hrát na to

že nevím kolik máte dioptrií

a že máte rád kočky

arašídové máslo

že spíte ve flanelové noční košili


Sedím vám na posteli

a na prstech nespočítám kolikrát

jste mi šeptal nesmysly

a já si myslela že radostí

vykvetu


Brzy začnou padat kaštany

a vím že bude mezi náma chladno

nespočetněkrát

(Rosteme – a za odřené dlaně

se jen těžko můžem pořád držet pevně)

Pojďme si hrát na nové začátky

 

(Za městem už rostou ocúny

třesou se ve větru a

tráva po ránu voní hlínou)