Komentáře: Davy v papučích a jiné radosti

Od: Anonym

Anonym — Sat, 27 Feb 2016 07:45:49 +0000

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 06 Sep 2008 11:15:53 +0000

Hrát si s rolí
může být někdy mnohem hezčí než hrát roli. Párkrát se mi poštěstilo takové průvodkyně potkat. Měly roli nacvičenou, ale pohrávaly si s ní. Bylo vidět, že komunikují, nikoliv hrají. Ale možná to nejde vždycky. Třeba zrovna jen měly hezký den.

Totéž platí v učitelství, při prezentacích… Všude, kde člověk musí být trochu herec.

Hezky napsáno. Kouzelné přeřeky, zasmál jsem se, díky.

A aspoň vím, že je v Boskovicích zámek 🙂

Od: Alík Úchylný

Alík Úchylný — Wed, 16 Jul 2008 13:33:53 +0000

Pěkné, po návratu z hradu obzvlášť…
Skvělé, pobavil jsem se. V pondělí jsem se vrátil z hradu, kde jsem si odbyl svých čtrnáct dní, tak mě to potěšilo, že je to všude stejné. Nejlepší mi přišel odborník na parkety. U nás se zase lidé často ptají, z kolika kamenů je hrad postaven. A neříkáme jim mufloni, ale kobylky.

A to rozdělení osobnosti si někdy užívám – mluvím o historii a přitom přemýšlím, co budu dělat večer, co si dám k jídlu, nebo si prohlížím lidi, přemýšlím, co jsou zač atakdále, atakpodobně. Jediné, co se mi nepovedlo zcela chytit, je ta klasická průvodcovská intonace… 🙂

Od: jarda pinc

jarda pinc — Mon, 14 Jul 2008 19:03:28 +0000

Pěkné,lehké,vtipné
ale pro autorku asi vyčerpávající :§ 30 let jsem opravoval památky. ale s provozem jsem se setkal jen málo a tak vám díky za pozvání –račte jen račte do hradu dále a ……..jenou jsme přespávali(pracovně) na zámku Veveří viděli opravdového ducha.A na Okoři a Stekníku a…… málo kdo si tu atmosféru dovede užít. S lidmi ve styku bych asi být ale nemusel. Mějte se :))))))))))))

Od: Lisa

Lisa — Mon, 14 Jul 2008 14:31:37 +0000

Jsemť kunstihistorik,
proto bych v životě takovou práci nemohla dělat. Třetí den bych někomu natloukla za arogantní nezájem o ty parkety.
Ovšem, dobrovolničím okolo cizozemských studentů, takže plkání o tom či ono stokrát dokola jsem si užila mnohokrát. Protože jsem kunsthistorik, tak pokaždé vyprávím něco jiného a nějak jinak a koneckonců někomu jinému, takže třeba dosáhnu i té páně Markovy zenové vyrovnanosti světem… pokud tedy nebudu příliš vytížena tlučením do parketových ignorantů. Řidičák na trolejbus nemám, ale umím si koupit lístek na vlak.

Od: nezavisla (ZZ)

nezavisla (ZZ) — Mon, 14 Jul 2008 09:46:25 +0000

nelehký je život průvodkyně
Díky vzpomněla jsem si na to jak jsem prováděla na zámku v Lednici, my jsme neměli papuče a k úvodnímu výkladu jsem si přidala, že ,,návštěvníci mají poslouchat pokynů průvodkyně“. Já jsem tam prováděla právě těch 14 dní, takže jsem z toho nebyla tak rozhozená…

Od: i.hluštíková

i.hluštíková — Mon, 14 Jul 2008 09:23:49 +0000

pěkné, pěkné, pěkné!!!
ty shluky hlásek mě rozesmály! TAk už jen den!!!
To oddělení se mi občas stává, když čtu večer dětem před spaním už 1000x předčítanou pohádku, zjistím, že pusa předčítá i s přednesem pohádku ale já se toulám kdesi….

Od: marek

marek — Mon, 14 Jul 2008 09:04:27 +0000

Nejen hrady, a muzea
ale i leccos jiného je u nás sto let za opicemi, pardon, středověkými hrady. Ale prakticky pro průvodkyně se začátečnickými nadějemi: každé provádění, tedy každé jedno prováděení, a každá vteřina každého provádění, lze být vnímána jako to nejlepší a nejdokonalejší. Vždy jsou lidi jiní, situace se mění, ale právě neustálé pokusy vydržet co nejdéle v tom slastném stavu vytržení z normality, posouvají schopnost mysli a osobnosti k ideálu zenového mnicha a mistra: všechno, co je konáno, je vykonáváno na 100%. A tak se stává meditací a má pozitivní přesah i do dalších činností života.
Na konci každého provádění, na konci každého dne, na konci každé brigády je (a může být) pak takový průvodce (taková průvodkyně) usměvavější, vyrovnanější, laskavější a vzdělanější, než jaký(á) byl(a) na počátku své brigády. A svou pohodu podvědomě šíří i na ty, které provází.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Mon, 14 Jul 2008 03:00:57 +0000

Na kantonálním hradě Chillonu
je jen kasa prodávající vstupenky a suvenýry, kdepak průvodkyně. Hovoříte-li jedním z osmi světových jazyků od francouzštiny po rétorománštinu, vyfasujete sluchátka a MP3; jste-li opravdový exot (kupř. Čech nebo Korejec), máte za svých 11 franků nárok jen na brožurku v rodném jazyce. Celý hrad je pěkně očíslován synchronně s MP3 či brožurkou a každý je svého výkladu strůjcem. Chodí se bez bačkor a s možností „kamerovat“ do aleluja. Fakticky je možno i dotýkat se vystavených předmětů a středověkých fresek, ale ve zvláštním subtropickém klimatu Ženevského jezera, které omývá skalnatý hradní ostrůvek, to nikdo nedělá. Místní mladičké bá snířky prodávají do outpění hodinky a ještě značkovějšî módu, v lepším případě obsluhují noc co noc stále stejný anonymní dav turistů v místních barech. Jen málokterá z nich má dost invence na to, aby si udělala řidičák na trolejbus.